Než si vezmete úvěr, porovnejte si ty konkurenční. Říká autor knihy Patrik Nacher


17. 02. 2016  00:34     Redakce BP     komentáře (0)

STŘEDEČNÍ SERIÁL - KONEC FINANČNÍCH NEGRAMOTŮ V ČECHÁCH: Co si představíte pod příslovím dvakrát měř a jednou řeš, nebo kdo šetří má za tři? Vše je především o odpovědnosti. O té vaší, která se nedá ničím nahradit. ČTĚTE DÁLE!

Než si vezmete úvěr, porovnejte si ty konkurenční. Říká autor knihy Patrik Nacher




Jako odpovědní lidé i spotřebitelé bychom si měli kupovat jen to, na co skutečně máme. Pokud už si bereme, nebo chceme brát úvěr, tak pouze na investice a věci dlouhodobější spotřeby. Pokud budeme dlouhodobě utrácet více, než vyděláme, tak se samozřejmě dříve nebo později dostaneme do neřešitelné situace předlužení. Uvědomit si toto nebezpečí a riziko, vám pomůže přísloví Do hospody bez peněz nelez. Přísloví Dvakrát měř, jednou řeš je zase příslovím univerzálním. V tomto případě pod něj zahrnujeme nutnost porovnávání výhodnosti produktů před tím, než podepíšeme příslušnou smlouvu. Je lépe dvakrát prověřovat a porovnávat, než se zadlužit tím nejnevýhodnějším úvěrem.

Dvakrát měř, jednou řeŠ – aneb porovnávejme ceny finančních služeb před jejich poptáním a nákupem. Nejprve tedy produkty, klidně i vícekrát než dvakrát, srovnáme, pak teprve řešíme jejich nákup (nikoliv řežeme – nelekejte se, v přísloví není překlep). Finanční služby, ač jsou imaginární, nefyzické, lze z hlediska ceny i kvality porovnat úplně stejně jako jakékoliv jiné zboží. To jsou lidé už zvyklí běžně činit, aby koupili stejnou věc levněji. Ale pak nepochopitelně a zcela zbytečně přeplatí právě vinou nákladnější půjčky. Co ušetří na levnějším notebooku, vyhodí doslova oknem na dražším úvěru (někdy i násobně), který si vzali bez rozmyšlení a porovnání (krásně to znázorňuje tabulka níže). Zde tedy naopak neplatí ono klasické „kdo rychle dává, dvakrát dává“. Není kam spěchat. Úvěr, kreditní karta nebo stavební spoření nejsou chleba, mléko, máslo nebo jogurt, nezkazí se. Nejen, že si musíme promyslet, jestli si úvěr vůbec vzít, ale pokud se rozhodneme, že ano, nastává fáze výběru, porovnání (více u přísloví „Práce kvapná málo platná“) a počítání. Opatrní bychom měli být u úvěrů, které nám nabízejí přímo prodejci. Není důvod být nedočkavý a zjednodušit si to tím, že jak nákup, tak i úvěr pořídíme na jednom místě. Danou nabídku si porovnáme s podmínkami bank a pak se rozhodneme.

Do hospody bez peněz nelez – aneb nekupujme si věci, na které nemáme. To je tak jednoduchá a logická myšlenka, že k ní nic jiného, rádoby odborné argumenty, dodávat netřeba. Praxe je ovšem zcela odlišná. Dnes je naprosto běžné, že si pořizujeme věci, které nutně nepotřebujeme, za peníze, které nemáme, abychom možná někoho ohromili či zaujali. Kdo ví? Nebo abychom se uspokojili věcmi, které použijeme jen párkrát. Ruku na srdce, jak často používáme například všechny ty kuchyňské roboty a další přístroje v domácnosti? To schéma je jasné – jak utrácíme (míněno zbytečně, proto jsem nepoužil slovo „nakupujeme“), tak se zadlužujeme, jak se zadlužujeme, tak (někteří) více pracujeme, jak více pracujeme, tak více vyděláváme, jak více vyděláváme, tak ale začneme i více utrácet, životní náklady se zvyšují a tak dále a tak dále. Do dluhové spirály se nedostávají výhradně nízko-příjmové kategorie, ale naopak spíše ty středně-příjmové – jejich vyšším výdělkům odpovídá i vyšší životní standard a tomu odpovídající náklady. A pokud příjmy, byť dočasně, poklesnou, ukazuje se, že je těžší se vzdát určité úrovně života. Přichází tedy úvěr, a pokud se příjmy nevrátí na původní výši, tak vzápětí i problémy. Robert Kiyosaki nazval tento životní styl „krysím závodem“. Nabízím zde proto velmi aktuální a krutě pravdivé heslo, kterým se ale málokdo dnes řídí: „Bohatý je ten, kdo nemá dluhy“, případně ještě jedno takové poselství o naší skromnosti: „Chceme-li zvětšovat své bohatství, musíme se naučit žít s málem.“ Motivujícím by pro nás v této souvislosti mohlo být i gruzínské přísloví, které nám dává určitou „šanci“ do budoucna: „Bohatství je jako moucha. Někdy na orchideji, někdy na hnoji.“ A když už jsem začal hospodou, tak si dovolím tuto pasáž ukončit trefným „oči by jedly, ale ústa už nemohou“.

Kdo šetří, má za tři – aneb nejprve si naspořím, pak případně kupuji, nikoliv obráceně. V dnešní konzumní a spotřební době to funguje přesně opačně – teď si užíváme, „žijeme přece jenom jednou“, a pak to nějak splatíme. Za prvé je to cesta do pekel a do nesvobody celoživotního stresu ze splácení dluhů. Za druhé je nutné neustále připomínat, že štěstí a radost ze života není jen o penězích a hromadění zbytných statků. Prostě se musíme vrátit ke kořenům a naučit se opět normálně žít a rozumně šetřit. To ale neznamená, že nebudeme velkorysí a že „si necháme pro korunu vrtat koleno“. Skromnost a úspornost není lakota, spíše rozumná nenáročnost, a když je potřeba, tak i prostá velkorysost. Finanční gramotnost z mého pohledu není o tom, nekupovat věci, na které nemáme. To by bylo, podle mého názoru, trochu málo. Finanční gramotnost by měla znamenat nekupovat věci i přesto, že si to dovolit můžeme. Navíc to není vždy jen o ceně, jak praví latinské přísloví „často levný džbán chová vznešený nápoj“. Hlavně se kvůli touze po penězích, abychom si za ně kupovali zbytečnosti, nenechme zlákat na úplné scestí: „Kdo šetří, má za tři, kdo krade má za deset“, proto nabízím jinou verzi téhož pořekadla: „Kdo šetří, má za tři, kdo rozumně investuje, má za čtyři.“ Abychom to správně pochopili, šetřit zároveň neznamená nechat peníze tupě ležet bez užitku ladem například na běžném účtu nebo doma v prádelníku.

NOVOU KNIHU PATRIKA NACHERA SI MŮŽETE ZAKOUPIT PŘÍMO ZDE!

Konec negramotů



Než si vezmete úvěr, porovnejte si ty konkurenční. Říká autor knihy Patrik Nacher

Diskutovat (0)