Český státní dluh, jeho skutečná výše a co to pro nás znamená


13. 08. 2012  16:54     Martin Kahoun     komentáře (0)

Ve sdělovacích prostředcích se stále dozvídáme, že dluh ČR je ve srovnání se státy jako Irsko, Portugalsko, Španělsko a dokonce Francie velice bezpečný a není třeba se jeho výší znepokojovat. V poměru k HDP (hrubý domácí produkt) je to jen nějakých 43%, a proto se můžeme dále vesele prý „rozumně“ zadlužovat a navyšovat státní schodek. Vždyť dokonce USA dosáhly 100% zadlužení vůči HDP. To by nás ale nemělo zajímat, protože po dluhové krizi v Evropě nastane dluhová krize v USA, která se už vyléčit nedá.





Podívejme se raději pořádně na vlastní domácí účtování a udělejme si velice jednoduchou matematiku. V roce 2011 byl český HDP nějakých 3 807 miliard korun. Tedy 3,8 bilionu korun. Vedle toho oficiální státní dluh představuje 1,6 bilionu korun. Protože nám naši politici přes proklamace o snížení stejně každý rok navýší státní dluh o nějakých 150 miliard, za pár let se dostaneme na 2 biliony korun dluhu. Vedle toho HDP coby ukazatel růstu, nám začíná klesat, dokonce si oficiálně přiznáváme recesi a buďme upřímní, HDP bude klesat i nadále. Ať si říkají finanční a ekonomičtí kouzelníci co chtějí, čekání na růst je zbytečná ztráta času a zcela iluzorní záležitost. Celá světová ekonomika je požírána samotným principem zavedeného finančního systému, kterého se drží zuby nehty všechny údajně vyspělé západní demokratické ekonomiky, mezi které se ČR řadí. Světové i naše hospodářství je požíráno a vysáváno výší úroků z dluhu, takže růst přechází ve stagnaci a stagnace přechází v pokles. Výše úroků již totiž přesáhla možnosti ekonomik úroky splácet, a když nám někdo tvrdí, že je třeba si půjčit, abychom mohli splatit starý úrok, buď nás má za naprosté idioty nebo je idiot on. Je to prosté a matematicky nesporné. V současné fázi jsme dospěli do stavu, že dluhů existuje více než peněz, a proto se nedá celkový dluh na úrovni států ani jednotlivců nikdy splatit. To je ale něco, co banky nechtějí slyšet. Proto pořád úsporná opatření a vyšší daně, což efektivně vede k vyvlastnění majetku občanů zadlužené země.

.

Ale když se nedá něco splatit, splaceno to nebude. A teď pozor! Naše země má vedle oficiálního dluhu mimo svou bilanci ještě další vnitřní dluh, který je mnohem hrozivější, a který rozhodně zaplacen nebude. Jedná se o závazky vůči důchodcům. Z přiloženého obrázku je zřejmé, že naše země je na evropské špici právě v tomto nelichotivém ukazateli. Na místě je zbystřit a uvědomit si, že současné generace se vyplácení důchodu, který by jim měl zajistit jakousi životní úroveň v době, kdy už nepůjde pracovat, prostě netýká. Nemůže! Naše důchody byly odčerpány na státní zakázky, ze kterých si spřízněné firmy napojené na politiky udělaly fantastický byznys. Není v žádném případě pravda, že bychom si naše důchody projedli nebo že se tak dramaticky změnil poměr důchodci versus pracující, jak se nám snaží čas od času někdo namluvit.

.

Dalším zhoubným vedlejším produktem, který nám přináší zvyšující se státní dluh i osobní dluh, je neustále se zvyšující cenová hladina věcí nezbytných k životu. Většinou se tomuto jevu nesprávně říká inflace, která prostě musí růst, když politici vydávají dluhopisy a občané si berou půjčky na veškeré nesmysly. Nová půjčka = nově vytvořené peníze. Zvyšující se dluh = zvyšující se množství peněz v oběhu, které jsou ale rozděleny nespravedlivě, vždy jen pro ty první účastníky, kteří stojí u jejich tvorby. Všichni ostatní už potom výsledek tohoto aktu vidí ve vyšších cenách téměř všeho, co je nezbytně nutné pro život. Z tohoto plyne, že zadlužení prostě dobrá věc být nemůže pro toho, komu se snižují příjmy a zvyšují životní náklady. Určitě je dobrá pro toho, kdo může nově vytvořené peníze rychle použít například na státní zakázky, ze kterých si slušnou porci sám odkrojí. No a samozřejmě zadlužení je skvělé pro banky, které mohou z ničeho vytvářet peníze, ze kterých si účtují úrok a dostávají tak něco za nic. Jestliže tedy uděláme jednoduchou matematiku, český státní dluh již není 43%, ale spíše více než 240% HDP. Dostaneme se tak na číslo 9,12 bilionů korun a to už je něco, co tento stát nikdy nezaplatí, protože to prostě nejde. To, že peníze důchodci dostanou je bez debat. Dokonce nominálně to může vypadat dobře a třeba 12 000 Kč se může zdát jako slušný důchod. Bohužel ale ne v době, kdy peníze přijdou o nějakých 80% své kupní síly.

.

.

Co v takové situaci dělat? Je třeba se spolehnout jen sám na sebe. Současná politická garnitura se zoufale snaží přijmout důchodovou reformu, aby potom mohla tvrdit, že problém způsobil někdo jiný, a že za to, že fondy krachují, oni nemohou. Neustálá víra v hospodářský růst, který umožní zvýšený výběr daní a potažmo splácení starých dluhů, je utopie. Finanční systém potřebuje pro své udržení neustálý růst, ale jak víme, nic neroste do nebe a přírodní zákony jsou přírodní zákony. S těmi ale evidentně finanční a političtí kouzelníci nechtějí vůbec počítat. My všichni normální lidé se zdravým rozumem s přírodními zákony ale počítat musíme. Tedy v případě, že si chceme udržet slušnou životní úroveň a to i v době, kdy už se důchody vyplácet nebudou. Znamená to, že nemůžeme vést rodinné či osobní finance stejně jako hospodaří s deficitem naše vlády posledních dvacet let. Jestli dokážeme fungovat s přebytkem, je třeba vědět, že spořit v současných penězích je nemožné a dokonce nebezpečné. Nemožné proto, že postupné ředění kupní síly v podobě neustále se zvyšujících cen všech životně důležitých produktů a služeb, nám z úspor potichu ale jistě ukrajuje. Spořicí občan je obírán těmi, kdo se zadlužují, protože nové dluhy = nové peníze a nové peníze ve společnosti zvedají cenovou hladinu. A nebezpečné z toho důvodu, že stát může vymyslet, že je třeba provést měnovou reformu. Při měnových reformách to je vždy v neprospěch zodpovědného občana.

.

Další, stále reálnější nebezpečí je, že banka, kde máme úspory, prostě zavře krám a zkrachuje. Zahraniční krachy bank již jsou v běhu a bylo by nerozumné myslet si, že bank u nás se to netýká. Většina západních bank je nesolventních a na své přežívání používají pouze záchranné půjčky, které zatím platíme my všichni, daňoví evropští poplatníci. Je otázkou času, kdy už žádná záchranná půjčka pro banky nebude z rozličných důvodů možná a bude potřeba vzít si prostředky od svých dceřiných poboček u nás. Přestože jsme ujišťováni, že se to stát nemůže, stačí si počkat a uvidíme, jak se nemožné stává možným. Nějakou hotovost samozřejmě člověk mít musí a různé poučky mluví alespoň o rezervě pro 6 měsíců provozu.  Jak se tedy zajistit a jak je možné v této situaci spořit? Je nezbytné spořit a svůj majetek ukládat do toho, co stát a banky nemohou snadno vzít a znehodnotit. Potom už záleží na finančních možnostech každého člověka. U někoho je rozumné nakupovat si pravidelně trvanlivé potraviny, pro někoho je to nákup zemědělské půdy, rekonstrukce svého domova, zlepšení fyzické kondice a potažmo zlepšení zdraví či nákup uměleckých děl. V neposlední řadě nejsnazší a historií nejprověřenější způsob spoření, které uchová úspory a jejich kupní sílu, je pravidelný nákup investičního zlata a stříbra. Zlato a stříbro jsou totiž drahé kovy, které většinu lidské historie strávily v roli peněz a fungovalo to dobře. Veškeré papírové měny se zatím neosvědčily déle než několik desítek let, kdy nakonec vždy dosáhly své vnitřní hodnoty, kterou je cena papíru. Ani teď to nebude jinak.



Český státní dluh, jeho skutečná výše a co to pro nás znamená

Diskutovat (0)