Můj dům můj hrad – aneb rozumná investice na jedné straně a snad jediný smysluplný důvod pro zadlužení na straně druhé je nákup vlastnického bydlení. Investice, i prostřednictvím prostředků z hypotéky (úvěr, který je jištěn nemovitostí), do bydlení, do nemovitosti, do půdy, do něčeho, na co si lze sáhnout, má svou logiku.
O tyto statky nemůžeme přijít, inflace je neznehodnotí (naopak), a navíc nám slouží. Buď v nich bydlíme, nebo nám vydělávají peníze na nájmu či je můžeme zúročit jako další zdroj příjmů v důchodovém věku (prodej, pronájem). Tedy model, kdy peníze (nějaké aktivum) pracují pro nás, a nikoliv my pro peníze. Na druhé straně musíme zůstat ostražití a při zemi, abychom nestavěli „vzdušné zámky“ a hypotéka nás nakonec neudusila (více u přísloví „Z deště pod okap“).
Můžeme se inspirovat, jak investují čeští milionáři a miliardáři. Je v jejich bytostném zájmu množit své bohatství bezpečně, ale přitom dynamicky a systematicky. Z údajů nedávného průzkumu (J&T Banka ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd) vyplývá, že na prvních místech nejzajímavějších typů investic je zemědělská půda (34 %), nákup firem a stavebních pozemků (26 %), akcie zahraničních firem (25 %) či rezidenční nemovitosti (22 %). Na opačné straně žebříčku najdeme termínované vklady (1 %) nebo státní dluhopisy (4 %).
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!