Kniha Patrika Nachera:
Nechval dne před večerem

Nechval dne před večerem – aneb vývoj medicíny v dnešní době umožňuje neustálé prodlužování délky lidského života, ale... Blíží se éra, kdy průměrný věk dožití bude 90 let, a pokud to bude pokračovat aktuálním tempem, už možná naše děti či vnoučata budou v průměru atakovat hranici 100 let. No jo, ale ono už dnes nelze ufinancovat vyplácení důchodů, jak to tedy bude fungovat v momentě, kdy devadesátiletý senior bude zařazen do kategorie mladodůchodců? A jaká bude kvalita života ve vysokém věku? Zároveň totiž platí, že stejným tempem nemůže růst i věk odchodu do důchodu (aby se to finančně dalo zvládnout), protože naše schopnost naplno pracovat ve stále vyšším a vyšším věku se tak rychle posouvat nebude – prostě prodloužení tzv. života ve zdraví má pomalejší rychlost. Je velký rozdíl mezi pojmy nějak dožít, žít, něco zažít a naplno prožít. Jde o silné etické a emocionální téma, kdy končí život a kde začíná úřadovat technologie (medicínské prodloužení života), na co ještě máme prostředky a kde by jejich vynakládání bylo zbytečné a chyběly by někde jinde. Jsou to okruhy otázek, u kterých bychom neměli i přes současnou nepřirozenou rádoby korektnost, která zabraňuje se o těchto věcech svobodně veřejně bavit, „mít klapky na očích“.

Tabulka postupného posouvání věku odchodu do důchodu (pokud nebude zaveden strop):

Zdroj: údaje z kalkulačky MPSV, zpracování: vlastní.