1. díl:
Co by měl Filip vědět o bankovních účtech

Princip fungování bankovního účtu:

V bance má založený běžný účet. Založením účtu s bankou uzavřel smluvní dohodu, na základě které jí svým vkladem svěřuje své peníze. Banka se zavazuje peníze spravovat a Filipovi je vrátit v dohodnuté lhůtě – což je v případě běžného účtu kdykoli, kdy si je Filip bude chtít vybrat z bankomatu nebo zaplatit kartou v obchodě. Za peníze, které má u banky uložené, dostává Filip úrok a má možnost využívat další služby banky, jako je právě placení kartou nebo internetové bankovnictví, tedy obecně smartbanking.

Typy účtů:

Účty v zásadě dělíme podle toho, zda je možné si peníze z nich kdykoli vybrat, či nikoli. Kromě běžného účtu, který je určený především pro zajišťování pravidelných plateb (nájem, elektřina, voda, účty za telefon), si lidé zřizují účty spořicí.

Ke spořicímu účtu obvykle nebývá vydávána platební karta a často z něj lze provádět jen omezený počet transakcí.

Výhodou spořicího účtu ale naopak bývá vyšší úročení než u účtu běžného. Mimo běžný a spořicí účet pak ještě můžeme vložit peníze do banky prostřednictvím termínovaného vkladu, který je vlastně typem spořicího účtu s přísnějšími podmínkami. Existuje termínovaný vklad s výpovědní lhůtou. Peníze do banky uložíme na dobu neurčitou a banka s nimi neomezeně nakládá do té doby, než podáme výpověď vkladu (žádost o výběr peněz). Následně uběhne výpovědní lhůta (ta je předem stanovená) a poté opět máme vklad k dispozici. U termínovaného vkladu bez výpovědní lhůty je peníze možno vybrat až po uplynutí předem určené doby.