Kniha Patrika Nachera:
Kdo chvíli stál, již stojí opodál
Kdo chvíli stál, již stojí opodál – aneb když nedotáhneme reklamaci do konce, nedivme se, že se k nám obchodníci chovají občas jako k podřadným účastníkům trhu.Odmítl obchodník naši reklamaci a uvedl například, že jsme si vadu zboží způsobili sami nebo jsme zboží nevhodně užívali? Nevzdávejme se. Obchodníci se velké části reklamujících zákazníků zbaví, aniž by je to stálo větší úsilí. Počítají totiž s tím, že po odmítnutí reklamace velká část zákazníků přestává bojovat a nepříjemnou skutečnost prostě přijme jako fakt. Komu by se také chtělo kvůli „pětistovce“ soudit a zrovna u nás? To potvrdil i výzkum Evropské komise před několika lety – spousta řečí, ale „skutek utek“, neboli když obchodník reklamaci odmítne, Češi sklopí uši a složí zbraně. Podle této studie každý desátý z nás si stěžoval nebo reklamoval zakoupené zboží. V tomto ohledu patříme do evropského průměru. Pokud ovšem s reklamací v prvním kole neuspěl, rezignoval na svá práva. Údajně téměř 75 % Čechů už dál nic nepodniklo – a v tomto ohledu jsme na „pěkném“ předposledním místě. Za námi najdeme už jen Řeky, kteří mají zjevně úplně jiné starosti. Proč tomu tak je? Charakter českých zákazníků, složitý legislativní systém, zdlouhavá vymahatelnost spravedlnosti, množství institucí na ochranu spotřebitelů? Charakter zákazníků zde asi nevyřešíme, jakkoliv celá tato kniha má pomoci k tomu, abychom se chovali sebevědoměji a nebyli za „masochisty“, soudní systém nezměníme a to se týká i (ne)vymahatelnosti práva. Základní seznam institucí, kam bychom měli směřovat naše stížnosti, si ale popsat můžeme:
Ministerstva: ü Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) = hlavní gestor ochrany spotřebitelů, připravuje a navrhuje právní předpisy v souvislosti s právy spotřebitelů. ü Ministerstvo financí (MF) = dohled nad finančními úřady a správný výběr daní a poplatků. Tvoří státní koncepci v oblastech bankovnictví, stavebního spoření, družstevního peněžnictví, dohledu a finanční stability. Další státní úřady: ü Česká národní banka (ČNB) = dohled nad finančním trhem, regulace a dohled nad pojišťovnami, bankami, záložnami a stavebními spořitelnami. ČNB vykonává dohled v oblasti ochrany spotřebitele nad dodržováním těchto pravidel: Dodržování zákazu používání nekalých obchodních praktik, zákazu diskriminace spotřebitele, dodržování povinností a pravidel pro informování o ceně služeb a způsobu jejich stanovení, dodržování povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku, dodržování informačních povinností ze strany poskytovatelů platebních služeb a povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. ü Česká obchodní inspekce (ČOI) = kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává tento dozor jiný správní úřad. ČOIkontroluje: Dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží, zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu, zda vlastnosti odpovídají příslušným technickým požadavkům, používání ověřených měřidel, zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné. ü Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) = ústřední orgán státní správy s pravomocemi v oblasti ochrany hospodářské soutěže, dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a v monitoringu a koordinaci veřejné podpory. ü Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) = provádí dozor nad dodržováním zákonem stanovených povinností při zpracování osobních údajů, vede registr povolených zpracování osobních údajů a přijímá podněty a stížnosti občanů na porušení zákona. ü Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) = ústřední orgán státní správy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Instituce pro mimosoudní řešení sporů: ü Finanční arbitr (www.finarbitr.cz) = posláním vládou jmenovaného finančního arbitra je zajištění rychlého, bezplatného a efektivního vyřizování sporů mezi občany a vybranými finančními institucemi. Finanční arbitr rozhoduje spory mezi: a) poskytovatelem a uživatelem platebních služeb při poskytování platebních služeb (například spor zákazníka s bankou o správnost zaúčtované platby nebo spor zákazníka s bankou při zneužití platební karty neoprávněnou osobou), b) vydavatelem a držitelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz (například spor držitele předplacené karty jízdného s některými provozovateli veřejné dopravy), c) věřitelem nebo zprostředkovatelem a spotřebitelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (například spor zákazníka s věřitelem o odstoupení od úvěrové smlouvy nebo spor o výši poplatku za předčasné splacení úvěru), d) investičním fondem, společností nebo zahraniční investiční společností, obchodníkem s cennými papíry nebo investičním zprostředkovatelem a spotřebitelem při kolektivním investování prostřednictvím standardního nebo speciálního fondu, který shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti (například spor zákazníka s investiční společností o správnost účtovaných manažerských poplatků), e) pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, pojistníkem, pojištěným, oprávněnou osobou nebo obmyšleným při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění, f) provozovatelem směnárenské činnosti a zájemcem o provedení směnárenského obchodu nebo osobou, se kterou byl směnárenský obchod proveden. ü Systém ADR při MPO (www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/mimosoudni-reseni/) = Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (s anglickou zkratkou ADR — Alternative Dispute Resolution) je systém, který umožňuje alternativní postup (mediátor ve smírčím řízení nebo arbitr při rozhodčím řízení). V tomto systému jsou řešeny spory, které vznikají z neplnění smluvních závazků, kde na jedné straně stojí podnikatel a na druhé straně spotřebitel. Klasickým spotřebitelským sporem jsou například spory o uznání reklamace vad zboží koupeného v obchodě (podmínkou je dohoda prodávajícího a kupujícího na tomto postupu řešení). Vybrané spotřebitelské nevládní organizace: ü Evropské spotřebitelské centrum (www.evropskyspotrebitel.cz) = nabízí bezplatné informace a rady týkající se práv spotřebitelů v zemích Evropské unie, Norsku a na Islandu. Dále nabízí bezplatnou spolupráci a pomoc spotřebitelům při vyřizování jejich stížností na kvalitu zakoupených výrobků a služeb či na chování a jednání obchodníků, při asistování spotřebiteli hledá smírné řešení problému s obchodníkem a je kontaktním místem pro bezplatné zprostředkování pomoci spotřebitelům při mimosoudním řešení jejich sporů s obchodníky v členských státech EU, Norsku a na Islandu. ü Sdružení českých spotřebitelů (www.konzument.cz) = prosazuje zájmy spotřebitelů v procesech tvorby předpisů a technických norem. ü dTest (www.dtest.cz) = dTest je nezisková organizace založená v roce 1992 pod názvem Občanské sdružení spotřebitelů TEST. Posláním je poskytnout spotřebiteli komplexní spotřebitelský servis. Srovnávače a kalkulačky usnadňují spotřebitelům například výběr mobilního tarifu, radí se spořením či energiemi. dTest varuje před nebezpečnými výrobky, díky neustále aktualizované databázi upozorňuje na klamavé praktiky podnikatelů. Detailním testům podrobili již více než třináct tisíc výrobků a jejich výsledky ukazují často jinou skutečnost, než jakou se spotřebitel dozví z reklamy. ü Sdružení obrany spotřebitelů – SOS Asociace (www.asociace-sos.cz) = nestátní nezisková organizace založená za účelem pomáhat spotřebitelům a prosazovat jejich práva. Bezplatné právní poradny má v kraji Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském, Zlínském, Jihočeském, Královéhradeckém, Plzeňském, v kraji Vysočina a v Praze. |
Nicméně v charakteru jednotlivých institucí je rozdíl. Podívejme se konkrétně například na poskytování úvěrů. Dohledová instituce (ČNB) pouze kontroluje, jak regulované subjekty (např. banky) plní zákonem stanovené povinnosti. Naproti tomu samotnou regulérnost sjednávání třeba právě spotřebitelských úvěrů hlídá ČOI.
Takže závěrem. Pokud jsme přesvědčeni o svém právu, můžeme jít tak daleko, že si dáme zhotovit znalecký posudek k vadě reklamovaného zboží. Náklady sice budou poměrně vysoké a často přesáhnou cenu zboží nebo služby, ale v případě, že máme pravdu, nám je bude muset obchodník uhradit. Jde o princip. Pokud ani posudek nebude dostatečným argumentem pro řádné vyřízení reklamace a úhradu nákladů, řešme to (pokud to jde) mimosoudní dohodou, případně se obrátíme na soud. Výdaje spojené se soudními poplatky a právním zastoupením, včetně dalších souvisejících nákladů, nám v případě úspěchu ve sporu obchodník musí nahradit. Nemůžeme se přece vzdávat tak snadno. Naopak obchodník si nemůže účtovat náklady v momentě, kdy bude reklamace neoprávněná. Toliko drobný dodatek, protože tím občas někteří obchodníci svoje klienty straší.
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!