Až naprší a uschne – aneb aby nám takto neodpověděl náš nájemník, když po něm budeme chtít uhradit dluh za nezaplacené služby, třeba za odběr vody. V rámci nájemního vztahu se pronajímatelé nejvíce obávají neplacení nájemného. Toto však není jediné „nebezpečí“, které od nájemce hrozí. Někdy může zabolet výrazně více velká částka nedoplatku, kdy vyúčtování dorazí až v následujícím roce. Vyúčtování totiž může přijít i dlouho poté, co se nájemce odstěhoval a pronajímatel netuší, že je někde problém. Nejsou výjimkou případy, kdy si nájemce a jeho rodina dávali denně teplou koupel, plýtvali teplem, všude rozsvíceno jako na Vánoce, a zálohy přitom neplatili nebo v nedostatečné výši (nájem ano), a po čase pak u pronajímatele přistála ve schránce výzva k úhradě nedoplatku ve výši několika desítek tisíc korun, případně došlo k odstávce nezaplacené služby (v době, kdy byl v bytě už nový nájemník). Upravme si proto ve smlouvě povinnost nájemce uhradit jeho nedoplatky za služby, které využil, a například si ponechme část jistoty až do vyúčtování služeb, nikoliv jen do dne předání bytu či do konce nájemního vztahu. Ale i tady se musíme držet zákona.
Podle NOZ je nárok na vrácení jistoty (po započtení případných pohledávek pronajímatele známých v té době) při skončení nájmu (tedy aniž by musel být byt vyklizen a řádně předán). Chtělo by to tedy smlouvu upravit tak, že pronajímatel je povinen jistotu vrátit například do dvou týdnů od vyklizení a předání bytu a hlavně poté, co bude zřejmá i výše případných závazků nájemce. A teď pozor, taková nájemní smlouva by měla zároveň obsahovat ujednání, ve kterém nájemce potvrdí, že dohoda o lhůtě pro vrácení jistoty je i v jeho zájmu, a proto s touto lhůtou souhlasí. Pronajímatel má také právo zadržet movité věci, které má dlužný nájemce v bytě. Každopádně je ale užitečnější prevence, než pak řešit následky.
TIP: této situaci lze zabránit tím, že všechny služby – elektřina, plyn či voda – budou i nadále hlášeny na pronajímatele (majitele), který je hradí z prostředků od nájemníka. Tím má pronajímatel sice o starost navíc, ale zároveň má pod kontrolou, že je vše zaplaceno (sám tak činí) a hned se také dozví, pokud by došlo k nárůstu záloh, že podezřele roste spotřeba nájemce (například vlivem vyššího počtu osob, než kolik je mezi pronajímatelem a nájemcem ujednáno).
Samozřejmě ale může dojít i k opačné situaci – nájemník řádně všechny služby platí, ale protože je vše hlášeno na majitele nemovitosti, už nemá dál kontrolu nad tím, že tak provádí samotný majitel. Může pak dojít ke stejné situaci, ale z opačného směru, kdy dodavatelé vypnou službu, protože neplatí majitel nemovitosti, a první, kdo to odnese, je poctivý nájemník. Ten vztah je zkrátka oboustranný, takže když jsem napsal ten TIP nahoře, zároveň dodávám, že by na oplátku měl majitel bytu v pravidelných intervalech informovat svého nájemníka o zaplacení všech služeb souvisejících s bydlením – alespoň předáním ročních vyúčtování za jednotlivé služby. Pravdou je, že vztah mezi majitelem a jeho nájemníkem je o vzájemné důvěře a více než jinde v této knize právě zde platí, že „podle sebe soudím tebe“.
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!