Kniha Patrika Nachera:
Jak nás jako spotřebitele ovlivňuje korektnost II.
Když jsem nad touto otázkou přemýšlel v rámci přípravy na přednášky a prezentace k šíření osvěty kolem finanční gramotnosti, napadla mě tři slova začínající shodou okolností na písmeno K: komunismus, konzum a korektnost.
KOREKTNOST ekonomická
A u financí, peněz, bank a vůbec celého dnešního ekonomického systému je to podobné. Nesmíme nebo neměli bychom dnes nahlas říkat, jak je to s tvorbou peněz, jak skutečně fungují banky a dnešní ekonomický, finanční a peněžní systém, kdo jsou nadnárodní finanční instituce, kdo zachraňuje předlužené státy nebo „systémové“ banky („too big to fail“ – příliš velké na to, aby mohly padnout) a jak vlastně dochází k virtuálním tokům finančních prostředků, komu patří centrální banky atd. Krátký doplněk, výstižná slova amerického komika Willa Rogerse: „Za celou lidskou historii existují tři velké objevy – oheň, kolo a banka.“
Lze si veřejně klást otázky, jak je možné, že Řecko je součástí eurozóny, čímž se porušila všechna pravidla tohoto uskupení, splatí někdy svoje dluhy, odkud a kam vlastně proudí půjčené peníze, pokud vůbec do Řecka putují? Lze se ptát, jak je možné, že nejmocnější země světa je zároveň tou nejzadluženější, je vůbec šance, že začne splácet alespoň úroky a vyrovná svůj účet vůbec někdy, kdo a proč tiskne dolary a proč je tato stále více rozředěná měna světovou rezervní měnou, proč se ve světě válčí také tam, kde odmítli prodávat nerostné suroviny za dolary? Můžeme se tázat, jak je to se zlatem, proč jeho cena stagnuje, nebo dokonce klesá v momentě, kdy bobtnají akciové či dluhopisové bubliny, kdy se tisknou nekryté peníze ostošest? Proč o těchto a dalších podobných tématech nelze bez následků otevřeně diskutovat? Protože bychom byli nazýváni v lepším případě neználky a považováni za laiky, v horším pak šiřiteli poplašných zpráv a spikleneckých teorií.
Aktuálně jsme dospěli do fáze, kdy se čím dál tím častěji používají mechanismy a opatření, která se následně označí termínem „morální hazard“. Tento pojem dnes slyšíme stále častěji, ale zároveň jsme už vůči němu vlastně imunní, rezignovali jsme. Záchrana největších a téměř nejbohatších firem světa z peněz daňových poplatníků, odpouštění dluhů, natahování, respektive neřešení předlužení států je tak neuvěřitelně paradoxní, že se už tomu leckdo ani nediví, málokoho to znepokojuje a ještě méně lidí proti tomu protestuje. Bere se to jako fakt a součást dnešní ekonomické reality.
Další díly našeho seriálu o knize Konec finančních negramotů v Čechách si můžete přečíst ZDE!